aneb zkušenosti amaterského sportovce
Následujících několik odstavců je určeno všem lidem, které někdy napadlo, že by se mohli věnovat nějaké sportovní aktivitě a třeba i konkrétně triatlonu (na počtení o trojboji se může čtenář soustředit především v poslední části tohoto seriálu). Psaní o triatlonových začátcích jsme rozdělili na 3 díly.
Text pojednává o pohybových začátcích a osobních postřezích jedné obyčejné holky, které se nápad proměnil ve vášeň a životní styl
Jak to všechno začalo
Motivy a pohnutky k nastartování aktivního života mohou být rozmanité. Většina lidí k tomuto rozhodnutí dojde po pohledu do zrcadla. Také může předcházet zjištění, že jednostranně zaměřený život „zaměstnání/domov/spánek“ je naplňující do velké míry, ale drobnost v podobě volného času v akci, chybí. Rozhodnutí začít NĚCO dělat se tedy může projevit jako vysvobozením ze zaběhlé rutiny. Když se odhodlání naplní vlastním činem a k tomu se jako bonus připojí spousta skvělých sportem "postižených" lidí, začne to všechno dávat smysl. Mimořádné a nevšední je také hnízdění v nové roli – sportovce/sportovkyně.
Poučení
Pohlédni na sebe do zrcadla a zhodnoť svou volnočasovou náplň – zjisti nebo vytvoř časovou dotaci pro pohybovou aktivitu.
Profilování mých sportovních aktivit
A jak to všechno se zapojením pohybu do mého dospělého života začalo? Přesně tím, co jsem popsala v předchozím odstavci. Ještě před opravdovými činy jsem začala s lekcemi zumby. Potřebné vykrucování však moje toporné a prknoidní tělo absolutně nepobíralo. Hudební doprovody jsem si nikdy do svého playlistu nepřidala a všechno napovídalo tomu, že s tím dříve či později seknu. Rozlučkový plán s taneční aktivitou však musel být nenápadný. Do tohoto výmluvného stylu ho motivovaly kolegyně z práce, které mi na lekcích dělaly doprovod. Veřejně mě totiž podezřívaly, že když mi něco nejde, hned to vzdám. Na každém šprochu, pravdy trochu… nechtěla jsem to hned zabalit, avšak s každou další hodinou jsem se přesvědčovala o tom, že s tímto druhem pohybu se pravděpodobně nikdy nespřátelím. Hned po našem vývrtkovitém posouvání se do pohybového studia nahrnuly energické a předem rozjařené holky, rozložily v sále malé trampolínky a začaly dračit trochu jinak a pro mě přijatelněji. Se zaujetím jsem při odchodu sledovala jejich počínání a rozhodla se, že skákací blázinec zkusím taky. Jumping mě nasál a dokonale pohltil. Okouzlena novou pohybovou aktivitou jsem nad zumbou zlomila hůl. Začala jsem navštěvovat lekce jumpingu a drobně se odprostila od doprovodů a s nimi spojenými nežádoucími komentáři. Zahájila jsem soukromý projekt se zdrojem neuvěřitelné energie.
Poučení
Zhodnoť svou pohybovou historii a zkus odhadnout, kde začít. Bezvadné je navázat na aktivitu, která je pro tělo známá (dopředu prozradím, že běhali a jezdili na kole všichni) … tělo si pamatuje. Začni klidně sám/sama. Soustřeď se na své pocity. Při pohybové aktivitě poslouchej své vlastní instinkty a tělo, ne kamarády a známé. Nefňukej, nestěžuj si a buď pyšný/ná na svůj jakýkoliv výkon. Přijímej nepříjemné pocity jako signál toho, že se tělo formuje a zvyká si na nové výzvy.
Nestyď se dělat chyby, sportovat opatrně a zlehka. Tvůj čas ještě přijde, když budeš chtít.
Zabydlení pohybu v životě
Tělo sílilo, zdálo se být odolnější a „vyskákanější“, než kdy dříve. Začala jsem více zapojovat již oblíbený běh a jízdu na kole. Při těchto aktivitách jsem zaznamenala kondici a vytrvalost na nezvyklé úrovni. Čím více jsem fyzicky sílila, tím více se mi dařilo mentálně a tím častěji jsem toužila po aktivním žití. Kompenzovala jsem si uplynulý studentský život, který jsem trávila pobytem ve škole, domácím učením, několikerými brigádami a občasnými večerními akcemi. Volného času při studiu bylo málo a finančně jsem vycházela s odřenýma ušima. Není divu, že nastalou změnu jsem vzala s neskutečným povděkem. Objevila jsem vnitřní sílu, pestrost, zkrátka poklad v sobě samé. Navíc jsem si mohla dovolit i nějaké to triko či novou botu na běh.
Tělo je nástroj, který se dá ladit. Naše vytrvalost a odhodlání se nám vrátí v podobě vstupenky k dalším akcím a příležitostem, které se životu bez předchozích výzev zdály nereálné. Člověk nikdy neví, co ho v životě potká.
Životní vstupenky mohou na sklad doputovat v jakémkoliv věku. Pokud má jedinec možnosti a potřebu, je fajn se těchto nabídek dotknout.
První výzvy
Přes tréninkovou skupinu Rozběháme Česko jsem se dostala i k začátkům systematické přípravy, trénování a prvním závodním pokusům. Po určeném čase jsem se rozhodla uběhnout půlmaraton. K této příležitosti jsem si vybrala symbolicky své rodné město Karlovy Vary. Na euforii, s jakou jsem startovala, běžela a závod zakončila, nikdy nezapomenu. Plyšového medvěda od rodičů, kterého mi v cíli vlepili, mám dodnes.
Poučení
Spoj síly s lidmi podobného zájmu. Nasaj jejich energii a nasazení, vyslechni si rozmanité zkušenosti. To, co se ti hodí pak namíchej s vlastními potřebami a otestuj. Budeš-li cítit potřebu, je možnost si určit cíl/výzvu a pokusit se ji naplnit. Nejde o ukojení svého vlastního ega, jak si někteří myslí, ale o růst a přirozený vývoj sportovce. Jde o zkoušku a pokus v ní obstát. Pro mnohé také možnost rozšířit si obzory a zkušenosti se svým vlastním tělem a výkonem. Zažít svou osobu v novém spektru, ve kterém není smyslem jen závodit, ale i k závodu natrénovat. Neřeší se jen cílená akce, ale také dlouhodobý proces, píle a vynaložené úsilí.
Pokračování brzy :)
